Historie
Obec Konětopy leží na úpatí jihozápadního svahu lesnatého
vrchu Dlouhého běhu. Dle nálezů kamenných mlatů a dle
dalších vykopávek jsou Konětopy osídleny od nejpradávnějších
dob.
Nejstarší historické zápisy o osadě pocházejí z let 1391 a
1392, kdy Jan Jablečko z Čečelic vydal křižovníkům
Svatomářským plat v Konětopech, který jim doposud dlužil.
Další zmínka pochází z let 1438 až 1489,kdy
se tu jmenuje panoš Stibor z Konětop a po něm jeho syn Jan.
Později přináležely
Konětopy pánům z Chlumu.
Ve vsi byl vladyčí statek s tvrzí, dvorem a mlýnem. Někdy v
letech 1489 až 1513 byly Konětopy přikoupeny k brandýskému
panství, které vlastnili Krajířové z Krajku.
Zápis v zemských deskách z roku 1513 nasvědčuje, že na
svahu východně od vsi bývala vinice, která byla podle pověsti založena
Karlem IV. Z pramenů na západní straně bývalé vsi vytéká k jihu
potůček, o němž praví zápisy z roku 1561: „Mimo touž ves teče potůček,
kteréhož se časem rybami užívati může“.
Roku 1513 postoupila paní Johanka z Krajku svému bratru Konrádovi celé
své panství s dědinou, lukami, lesem, potokem, rybníčky,
s vinicí a mlýnem. Roku 1547 po císařském
vítězství u Mühlberku, rozhodl Ferdinand, aby mu Arnošt Krajíř, horlivý
stoupenec Českých bratří postoupil Brandýs s okolím a zápis o tom
byl vložen do zemských desek. Tak se na tři století staly Konětopy zbožím
královské komory a sdílely osudy brandýského panství. Teprve
po roce 1918 bylo panství Brandýs jako někdejší habsburský
majetek zkonfiskováno a rozděleno.
Za druhé světové války
prožili občané Konětop velké utrpení, kdy byla ve dnech 7. a
8. května obec vypálena. |
